Věčně řešené a stále nevyřešené…
Věčně řešené a stále nevyřešené…
„Představ si to! Náš Tom jede ve středu do Prahy na demonstraci před ministerstvo školství! Proti státním maturitám!“ lomí rukama teta. Ach jo, povzdechnu. A zase je to tady, to věčně řešené a stále nevyřešené téma – státní maturity. Bude, nebude? Za rok, za dva, za pět let? Bůhví. Tomův protest spolu s dalšími letošními maturanty loni na ministry zabral a státní maturitu opět odložili. S tím jsem souhlasila. Generace letošních maturantů na ni nebyla připravená. Jenže co příští rok? Osobně bych byla nejraději, aby se formou státní maturity maturovalo už příští rok. Je to sice trochu egoistické, ale já, která maturuji za dva roky, nechci být tím „pokusným králíkem“. To sice nechce být nikdo, ale jednou to musí přijít, zvlášť když už se do tohoto projektu investovalo tolik peněz nejen z naší státní pokladny, ale i z Evropské unie… Kladu svou naději v to, že pokud by se příští rok maturovalo státní maturitou, v roce následujícím už by se odstranily aspoň ty větší nedostatky, které se jistě po zavedení této nové formy maturity vyskytnou.
Mám z toho smíšené pocity. Chci státní maturitu, nebo ne? Poslední dobou relativně často slyším od svých kamarádů, kteří už mají maturitu za sebou, že je to pouze „fraška“. Bude nová maturita spravedlivější? Bude hodnocení objektivnější? Věřím, že ano. Základem však je, aby všichni učitelé byli pečlivě proškoleni, aby přesně věděli, jak má státní maturita probíhat a mohli nás na ni dobře připravit. Potom se jí myslím většina budoucích maturantů bude obávat méně. Aspoň o trošku.
Ludmila Králová